Sbor dobrovolných hasičů

Ještě než se dostaneme k založení našeho sboru, je nutné si připomenout způsoby hašení požárů dávno před tím. Chatrče v nejdávnějších dobách byly jen ze dřeva a vymazány hlínou, takže při ohni nikdo nedbal na jeho uhašení, ale spíše na zbourání vedlejších budov aby se zabránilo šíření ohně.

Jak šel čas, tak se zdokonalovalo i hašení. Postupně se používaly různé druhy ručních stříkaček, ale to bylo spíše jen ve větších městech. Třeba v roce 1655 se dočítáme o stříkačce, kde bylo potřeba k obsluze 38 lidí.

Hašení ohně provázely vždy velké zmatky a šlo hlavně o to si zachránit život. Proto byly vrchností vydávány tzv. „Pořádky pro případ ohně“, kde se popisuje, jak se mají občané při požáru chovat. Tak je znám i „Pořádek Městyse Jimramova“ z roku 1802, který vydal Antonín , hrabě Belcredi.

První český dobrovolný sbor byl ustanoven díky jeho zakladateli Karlu Krohnovi ve Velvarech 22. 5. 1864. Nejstarší sbor v obvodu bývalého okresu Žďár je sbor ve Velkém Meziříčí z roku 1871 a zakladatelem byl Titus Krška. Po této době v dalších městech a obcích přibývalo hasičských sborů jako hub po dešti a i u nás v roce 1889 byl sbor dobrovolných hasičů založen.

Ještě v roce 1848 nebyly v Borovnici jiné hasební prostředky než putny, háky a žebře. Bylo pro ně ustanoveno místo na návsi u č.p. 2 a později u hasičského skladiště. V roce 1861 byla zakoupena přenosná stříkačka od Odona Čermáka z Poličky, do které se voda nosila a v roce 1872 byla koupena i druhá. V roce 1885 byla postavena obecní kolna jako hasičská zbrojnice a v ní byl stříkačky uskladněny.

Jak došlo k založení sboru, se dovídáme z kroniky, kterou sepsal Josef Karafiát, hasič. V této kronice je psáno: Po celodenní námaze byli občané z klidného spánku vyrušeni pokřikem „hoří“ dne 15. 5. 1888 a tu spatřili ke svému zděšení statek Josefa Lidmily v plamenech. Ačkoliv statek byl z větší části zděný, jen světnice dřevěná, oheň tentokráte byl velký, neb onen hospodář vždy byl dobře zásoben. Jen obilí hořelo několik dní. Dobytek byl udušen. Od tohoto stavení chytila chalupa Trnkova, Štaudova a chalupa Josefa Bureše. K požáru přijely sbory z Telecího, Jimramova a Korouhve, v té době již dobře vyzbrojeny modernějšími stříkačkami s hadicemi dostatečně dlouhými. Zaujaly místa, aby zachránily další majetek občanů. Padlo tehdy za oběť požáru zmíněné stavení a tři domky. Po tomto ohni rozhodlo se obecní zastupitelstvo, že sbor hasičský v hustě zalidněné obci založiti nezbytné jest a také hned 15. 6. 1888 byly sepsány stanovy sboru. Obsahují 26 paragrafů.

Dne 23. 4. 1889 dobrovolný hasičský sbor v Borovnici právoplatně vystoupil na veřejnost.

Jeho zakladatelem byl Frant. Martinovský, rolník a továrník. Starostou obce byl v té době Jan Hejtmánek, rolník. Prvním předsedou sboru byl FR. Martinovský, náčelníkem Adolf Dvořák, jednatelem Jan Mach, pokladníkem Jan Hejtmánek. Při založení byli členy: Josef Kubík, Frant. Kučera, Frant. Němec, Adolf Kučera, - rolníci, Josef Poláček, Frant. Vraspír, Frant. Slezák, Vincenc Kuda, Jan Filipi, Josef Dudek, Silvestr Štaud, Jan Buchta, Jan Lipenský,- domkaři, Antonín Lamplot – roln. syn, Jan Štaud, Josef Štaud, Adolf Teplý,- nájemníci a Frant. Hejtmánek – čtvrtník.

V kronice je psáno: „Mohutný to sbor, radost a čest obce. Samozřejmé jest, že funkcionáři činní byli vysloužilí vojíni. Několik jich také bylo ozdobeno válečnými medailemi“.

Opatřena byla dobrá čtyřkolová stříkačka od firmy Čermák z Teplic. Stála 800 zlatých. Dále byly zakoupeny všechny potřeby, jak se na správný sbor sluší.

Prvního křtu se jim dostalo v roce 1890 v Sedlištích, kde hořelo u pana Cahy a vyhořelo sedm domků. K ohni se dostavilo tenkráte 20 mužů a upotřebeno bylo 180 m hadic. V roce 1892 byl pořádán v Jimramově župní sjezd a borovničtí hasiči byli povinni se zúčastniti jako řádný sbor. Tehdy měl přehlídku hasičstva c.k. hejtman z Nového Města a když přišel k borovnickému sboru, náčelník Dvořák, jako starý poddůstojník zavelel: „Sbore pozor! Sbore vpravo hleď!“ a hlásil počet mužů. Tu se sbor panu hejtmanovi velice líbil, takže mnohému na rameno poklepal, bezesporně těm starším a těm s těmi medailemi.

V kronice se dále píše: Každým rokem se výlet a hasičský ples pořádal. Pánové sbor vedoucí smyslili si, že na ples pořádaný 3.2.1895 vezmou si tentokráte hudebníky z Herálce, něco lepšího ( byla to kapela, která ovládala housle, čili smyčcová) nežli vřískaví hudebníci z Javorka, kteří hráli většinou bez not. Tato novinka se rozhlásila po vsi a tu některým hasičům se to nelíbilo. Přišel den bálu. Hudba hrála, hosté se scházeli, ale jakási chmura nad obcí se stahovala, takže někteří hasiči na ples nešli – vzdorovali. Bylo asi 10 hodin, když se ozval pokřik „hoří“ a hořela stodola br. náčelníka Adolfa Dvořáka. Hasiči, kteří na plese byli i ti kteří nebyli, běželi za svou povinností a protože stodola byla blízko vody, byla brzy ulita, nic více nebylo ohroženo a tak se šlo tancovat dále. Když ale nastal zmíněný pokřik „hoří“, dva hasiči Jan Filipi - kovář a Frant. Hejtmánek, kteří na plese nebyli a právě se nalézali v domě č.p.68, asi trochu podroušeni vykřikovali „ tady máte váš nóbl bál a podobně“. Naproti bydlící chalupnice Josefa Pokorná sem tam něco pronesla, až se té věci ujalo četnictvo. Do vyšetřovací vazby byl vzat Hejtmánek, ale brzy byl propuštěn. Pokorná za svoje klepy dostala 6 neděl vězení.

V roce 1900 byl zvolen náčelníkem Adolf Lamplot, starostou Josef Hejtmánek, jednatelem Josef Pavliš a pokladníkem Jan Hejtmánek. Za těchto mužů dařilo se sborovému hospodářství dobře.

Dne 30. 9. 1904 vypukl požár u Josefa Novotného, zedníka v Lačnově. Docela přirozené jest, že hasiči borovničtí jsou ihned pohotově neb se tam dá snadno stříkačka dopraviti i bez potahu. Při lokalizování požáru a hašení druhé sousedící chalupy Jana Hnáta, asi hasič držící koncovku přenášel proud na jiné místo, aniž by se čerpání vody přerušilo a tu se stalo, že voda padala do rybníka, který od chalupy byl asi dva kroky vzdálen. A tu občan Vincenc Střílek později pronesl, že borovničtí hasiči hasili rybník a Musilovu zahradu. Záležitost se urovnala následovně: Vincenc Střílek dal 10 Kč sboru teleckému, aby se nemohlo říci, že sbor urážkou dotknutý chce něco získati. Další satisfakce byla uveřejněna v časopise Jitřenka. Odvolání zní: Já, níže podepsaný, odvolávám veškerou urážku, kterou jsem pronesl v domě Aloise Svobody č.p. 31 před svědkem Poláčkem a domácími lidmi, proti sboru hasičů v Borovnici, jenž se týče požáru v Lačnově. Doznávám, že oni hasiči dobře a správně stavení hájili a že svého přenáhlení lituji. Podepsán Vincenc Střílek, truhlář v Lačnově.

Rok 1908 byl pro hasičský sbor i pro samotnou obec velice těžký. Sbor byl 13. 6. ve dne volán pomoci bližnímu v Kamenci, kde se hasiči zdrželi až do večera. Když přijeli domů a za krátkou dobu ulehli na lůžka, zazněl domácí signál na poplach. Zhoubný požár uchvátil do svých drápů dřevěnou chalupu Adolfa Tesárka nad hospodou Vojtíškovou. Příčina ohně byla snad neopatrnost někoho z domácích. Tehdy byla katastrofa rozsahu velikého. Padlo za oběť osm domů. Od Tesárkových chytila hospoda Vojtíškova, dřevěná chalupa Jelínkova, Homoláčova, Mašikova, Juříkova, dřevěný statek Hubáčkův a bývalé stavení Buchtovo, v té době již majetek pana Jaroslava Martinovského. V boji s ohněm zápasili hasiči spělkovští, krásenští, jimramovští, telečtí, korouhevští a hasiči borovničtí. Občané vyhořelí postavili, sice obtížně, nové domky, ale tak povstalo kus úhledné návsi.

V roce 1909 byl uspořádán ples a protože sál Vojtíškův nebyl po vyhoření hotov, konal se v sále u Novotných. A byla to zábava dosti veselá. Jak bývá obyčejem, když mají hudebníci půlnoční přestávku, pořádá se dražba. Tak i na této zábavě se několik věcí dražilo.Posledním předmětem byla dýmka porculánka. Ku konci dražby na sebe přihazovali bratr náčelník Lamplot a jeho čeledín Josef Jindra. Vykonavatel nakonec přiklepl dýmku náčelníkovi. Nějakou chvíli šlo vše dřívějším tempem, až najednou slyšeli pokřik „hoří“. A hořela stodola bratra náčelníka. Přestalo se tancovati a šlo se hasit. Ještě ten den večer se po kratičkém výslechu původce k činu přiznal. Byl jím zmíněný čeledín. Stodola byla krytá pojistkou a čeledín dostal dva roky vězení.

Rok 1914 – mobilizace, dostavit se museli všichni, kteří byli narozeni v roce 1876 a výše do 48 hodin. Za krátkou dobu byly povolány další tři ročníky a pak nastaly odvody, které trvaly celé čtyři roky. Říkalo se, kdo nenesl hlavu v podpaždí, tak byl odveden. Doma zůstali jen starci a páni kluci. Za doby války hořelo v obci jen jednou, a to museli hasičské práce zastati naše amazonky a staří občané.

Po ukončení války, vrátivše se domů, trochu jsme se otřepali a zase jsme byli bývalými hasiči.

Tři ohně za sebou, postrach občanů. 17. 11. 1926 hořela zvečera kolna Klotildy Feltlové. Kolna stála opodál zadních objektů mlýna, takže nehrozilo nebezpečí rozšíření ohně. Byl v brzké době zdolán. Nato 28.11. téhož roku vypukl oheň v č.p. 68. Hospodářská chalupa byla dosti velká, ale vítr vál naštěstí směrem na Kučerův a Hejtmánkův statek. Pomoci přijel i sbor z Telecího a tak shořela jen zmíněná chalupa. Šuškalo se, že si to mohl Josef Hejtmánek vlastní neopatrnosti udělati sám. 14. 12. opět oheň a zase zvečera. Hořela stodola Růženy Martinovské v Lačnově. Stavení obývané nájemníky bylo zachráněno, neb voda z řeky byla blízko a mohlo se stříkati dvěma proudy. Po tomto třetím ohni zvětšovali všichni občané svoje pojistky.

Těsně před vánocemi ztratil se nájemcům velkostatku řemen od mlátičky a stopa vedla na pravého pachatele Josefa Bureše ml., který bydlel s rodiči u Lamplotů v chaloupce. Tam se přišlo na více věcí, které byly z krádeží. A tu se protrhlo mračno, které nad naší vískou stálo. Po výsleších četníků se přiznal Josef Bureš ml. jako pachatel dvou ohňů. Pomáhal mu při tom jeho bratranec Frant. Bureš. Ten byl po čase z vazby propuštěn, ale Josef Bureš byl odsouzen na deset a půl roku žaláře. K ohni kolny pí. Feltlové se nepřiznal.

A život šel dál. Staří členové odcházeli, mladí přistupovali. Požárů bylo v té době jako hub po dešti a sbor borovnický vždy dobře zasahoval. Až do roku 1934 nebylo ve sboru nic nového, co by stálo za zmínku. V roce 1934 vystoupil ze sboru dlouholetý náčelník Adolf Lamplot a na jeho místo byl zvolen Jan Hejtmánek.

V té době již některé okolní obce měly motorové stříkačky a tak i Borovnice nemohla zůstat pozadu. Koupeno bylo osobní auto od pana Louba za Svratky, typu amerického, značky BUICK, šestiválcové o výkonu 60 koní. Stálo asi 5000 Kč. Svěřeno bylo firmě Hrček v Brně k upravení a přimontování přístroje na stříkání. Stál 18000 Kč. Později bylo přivezeno do Borovnice a předvedeno. Předvedení bylo velice uspokojivé. Voda se hnala do kopce dvěma proudy silou asi 12 koní . K obsluze stříkačky byl vzat Ladislav Pavliš a také s ní jezdil.

Cesta do Brna autostříkačkou. 3. 10. 1935 se jelo autostříkačkou do Brna k prohlédnutí k zemskému technickému oddělení ohledně osvobození od daně. Na tuto cestu požádán byl jako řidič pan učitel Kotil, majitel svého osobního auta. V autě byli: Hejtmánek Jan - starosta a náčelník sboru, jeho dcera, choť pana řídícího a Ladislav Pavliš. Na přímluvu paní řídící nechal p. uč. Kotil říditi Lad. Pavliše. Bylo to u Lipůvky, když převzal řízení, ale už za kratinkou dobu narazil do sloupu a přerazil ho. Nikdo se nezranil, ale místo do Brna se auto dostalo do opravy znovu u firmy Hrček. Celý ten špás stál 1700 Kč.

Hospodářské poměry ve sboru za roky 1905-1934 byly velmi tísnivé. Po dlouhá léta nastřádaný obnos 6000 Kč byl odevzdán na nákup auta, ostatní zaplatila obec. Nyní je sbor opět čist, jak tomu bylo kdys.

V roce 1937 hořela chalupa Jírova. O tom je v kronice psáno: „ Rychle se nám podařilo vyjeti. Svoboda Karel natočil auto, které dobře chytilo a příspěchavší Neděla Karel dovedně vyjel ze skladiště. Naviják na hadice uchopil 12letý školák Josef Hájek a jel za autem jako když namaže. Mezi tím ostatní hasiči přispěchali, daly se dva proudy, každý z jedné strany a tak bylo viděti, že dalších následků zhoubných nebude“.

V roce 1939 oslavil sbor 50leté trvání. Tato oslava, protože průvody byly zakázány, se omezila jen na taneční veselici.

Poslední zápis v kronice od bratra Karafiáta je o ohni v Sedlištích, kde hořela pazderna. Hasiči z Borovnice se hašení nezúčastnili, protože se pro množství sněhu nedalo jeti. K tomuto ohni se váže ještě jeden příběh. Josef Hejtmánek 34 roků starý, otec dvou dětí, se rozhodl ukončiti svůj život. U komína se upoutal řetězem pod pažemi a pak řetěz na zámek uzamkl a slámu zapálil. Až byl oheň zdolán, bylo vidět co se přihodilo. Stalo se to 22. 2. 1942.

V roce 1953 dostal sbor novou dvoukolovou stříkačku. Stará autostříkačka, která spolehlivě sloužila skoro 20 let, byla přestavěna na vozidlo dopravní. V této době se v požární ochraně začalo více dbát na protipožární prevenci, a tak nebylo tolik požárů jako v dřívější době.

V naší obci byl velký požár v roce 1966, kdy vyhořela část státního statku. Tohoto zásahu se zúčastnilo sedm požárních sborů. V roce 1993 byl velký požár obecního lesa, který mimo náš sbor zdolávaly i sbory profesionálních hasičů z Nového Města, Žďáru nad Sáz, Bystřice a Poličských strojíren. V roce 1997 byl větší požár dřevěné části domu č.p. 30, ale včasným zásahem našeho sboru nebylo napácháno větší škody. Posledními hasícími zásahy v obci bylo hašení několika rozsahem menších požárů lesa.

V roce 1967 bylo zrušeno auto, která po technické stránce neodpovídalo dopravním předpisům a koupeno bylo zachovalé auto Tatra 805. To sloužilo až do roku 2000, kdy ho nahradilo vozidlo Liaz 706 cisterna, zakoupené obcí od Městyse Jimramova. Dodnes slouží jak vozidlo zásahové, tak i dopravní.

Dvoukolová stříkačka sloužila až do roku 1979, kdy nám byla přidělena nová stříkačka PPS 12. Slouží dodnes.

Od roku 1975 byla naše činnost zaměřena na výstavbu letního výletiště „Pod Bořinkou“ a tato výstavba a modernizace trvá s přestávkami vlastně až doposud.

V roce 1981 musela naše stará požární zbrojnice ustoupit výstavbě nové prodejny. Sboru byla přidělena chalupa č.p.2, která patřila k bývalému statku. Ta byla vlastními silami přestavěna na hasičskou zbrojnici.

Ještě je nutno uvést, že se pravidelně každý rok zúčastňujeme hasičských soutěží a většinou s výbornými výsledky. Za největší úspěchy lze považovat účast družstva mužů v okresních kolech hasičské soutěže v letech 1976, 1980, 1996, 1997, 1999, 2002, 2003 a hlavně 2. místo v roce 1998 a 3. místo v roce 1978 vždy v Novém Městě na Mor.

V letech 1979, 1989 a 1999 se konaly oslavy 90., 100. a 110. výročí založení sboru. Všechna výročí se jak po stránce organizační, tak i účasti okolních sborů vydařila. V to doufáme i letos při oslavách 120. výročí.

Starostové sboru od r. 1889 Náčelníci (velitelé) od r. 1889
Martinovský Frant. 1889 – 1891 Dvořák Adolf 1889 – 1895
Němec Frant. 1891 – 1895 Kadlec Antonín 1895 – 1896
Hejtmánek Josef 1895 – 1898 Buchta Josef 1896 – 1898
Buchta Josef 1898 – 1899 Hejtmánek Josef 1898 - 1899
Hejtmánek Josef 1899 – 1926 Bureš Antonín 1899 – 1900
Hejtmánek Čeněk 1926 – 1949 Lamplot Adolf 1900 – 1934
Macků Antonín 1949 – 1952 Hejtmánek Jan 1934 – 1942
Kašpar Bohumil 1952 – 1953 Pavliš Adolf st. 1942 – 1952
Neděla Emil 1953 – 1954 Slavíček Boh. st. 1952 – 1954
Jelínek Josef 1954 - 1956 Neděla Emil 1954 – 1958
Svoboda Karel 1956 – 1964 Pavliš Adolf ml. 1958 – 1960
Slavíček Boh. st. 1964 – 1973 Teplý Oldřich 1960 – 1971
Neděla Emil 1973 – 1975 Jelínek Jiří 1971 – 1987
Bidmon Jan 1975 – 1987 Jelínek Jan 1987 – 2009
Tesárek Josef 1987 – 1997 Tesárek Josef ml. 2009 - dodnes
Roušar Jan 1997 – dodnes

Autor textu: Jan Jelínek

Poslední změna. Oficiální stránky obce Borovnice. Autor: Jiří Holeš