Titulní obrázek

Historie obce

Ještě ve 12. století pokrýval náš kraj neproniknutelný prales. Byl vlastně nejlepším hraničním opevněním země České a patřil českému panovníku, jenž byl ovšem i pánem Moravy. Táhl se mezi Litomyšlí z české strany a Tišnovem a Doubravníkem ze strany moravské. Polička v té době byla jen obec s několika chalupami. V kraji žilo mnoho zubrů a tak území mělo po nich i jméno „Zubří země“.

Osídlování našeho kraje začalo až po roce 1220. České země byly v té době velmi řídce osídleny. Měly jen asi půl miliónu obyvatel. A tak čeští panovníci povolávali kolonizátory z Německa. Za námahu, kterou musel kolonizátor vynaložit na zbudování osady, dostal k užívání nejlepší pozemky a správu celé obce. Byl nazýván rychtářem a jeho grunt rychta. Takto vznikaly nové obce na Poličsku i jinde.

Tyto německy založené obce mají tvar podlouhlý a někdy dosahují značné délky – Telecí, Sádek, Kamenec, Korouhev a snad i Borovnice. I mnoho německých jmen z té doby se zde zachovalo např. Tobiáš, Tamele, Janele atd.

Naproti tomu staré české obce jsou okrouhlé se statky umístěnými do kruhu a směrem na jih od Jimramova – Pavlovice, Ubušín, Unčín, Dalečín atd.

Zdejší kraj začali osídlovat Pernštejnové. Jejich rod byl nejstarším a prvním šlechtickým rodem na Moravě. Pocházel z Medlova u Pohořelic a praotcem tohoto rodu byl jistý Hotart – moravský rytíř. Jeho pravnuk Jimram byl asi zakladatelem Jimramova. Někdy kolem roku 1250.

Pro zajímavost: poslední z rodu Pernštejnů Eusebius padl r. 1631v boji proti Švédům a tím vymřel rod „po meči“ a poslední z rodu Fribónie zemřela r. 1646 v Litomyšli. Tak skončil kdysi nejbohatší a skutečně český rod pánů z Pernštejna.

Jimram násilně a svévolně osídloval hraniční prales a zakládal obce vzhůru po řece Svratce, ale toto území patřilo klášteru v Litomyšli. Tehdejší opat litomyšlský si stěžoval u krále Přemysla Otakara II. v Praze a ten v roce 1269 vydal dnes nejstarší dochovaný pergamen týkající se našeho kraje, který určoval novou hranici, která se pak stala trvalou hranicí mezi Moravou a Čechami. Za tento ústupek dostal Litomyšlský klášter dar 6-9 měřic pozemků mezi Širokým Dolem a borovnickým potokem. A to je první zmínka týkající se Borovnice, nebo jenom potoka. Těžko o tom soudit, ale lze předpokládat, že už v té době zde mohla být nějaká hraniční tvrz nebo základ osady.

Vznik obce Borovnice se datuje po roku 1437, leží v nadmořské výšce 515 m na pravém břehu řeky Svratky a má polohu sever – jih. Nejstarší písemnou zmínkou je známý soupis výběrky Bystřických z roku 1483, kdy rychtář z Borovnice odváděl příspěvek od dvaceti usedlostí.

Z té doby jsou známá i některá jména, která vypsal bývalý zemský archivář Boček z nejstaršího urbáře pernštejnského z doby Viléma z Pernštejna kolem roku 1490. Jména jako Jursa, Litvan, Kotrč, Taruna, Sršeň čteme jako úplné rarity, ale pokud se některé jméno dosud vyskytuje, je úctyhodného stáří.

Na tehdejší dobu byla Borovnice poměrně velká a rychtářství zde zastával některý pernštejnský panoš. Potok nebo řeka, při níž byla osada založena, měnila svůj tok a protože tvořila zemskou hranici, stala se zdrojem častých pozemkových sporů. Dovídáme se o tom z roku 1487, kdy Vratislav z Pernštejna urovnal dávné vleklé spory s měšťany poličskými, jako majiteli sousedního území. V roce 1500 při utvoření jimramovského dílu pernštejnského panství byla k němu připojena také naše osada a od té doby sdílela jeho osudy.

Z odhadu panství v roce 1631 se dovídáme jména 19 selských usedlostí: Viktorín Šedý, Jan Buchta, Martin Krčmář, Jan Háp, Bartoň Koza, Václav Kroženský, \ Matouš Válek, Pavel Pinkas, Vávra Marvan, Jíra Malátů, Hanuš Mlynář, Kašpar Hanzl, Jan Šera, Jan Buchta, Michal Tichý, Šimek Koukal, pan Kamenský, Jan Háp, Martin Krčmář, a dva chalupníci Pavel Cikán a Vala Strouhal.

Podle nejstarší dochované knihy gruntovní, která obsahuje zápisy z let 1544 – 1570 se uvádí, že k rychtě jimramovské patří mimo jiné i ves Borovnice se sedmnácti usedlostmi. Pro zajímavost uvádím příklad, jak se v tehdejší době trestalo a vymáhalo trestní právo. Odznakem soudní moci rychtáře byl kožený obušek, zvaný „ právo“. Kdo byl obuškem udeřen, ztratil čest a byl zatčen. Na obušku v Jimramově bylo asi 20 cvoků, což prý značí počet poprav.

Ve smolné knize jimramovské je i rozsudek nad borovnickým občanem z roku 1614. Jan Cikán spáchal 21 krádeží a správci zámku a dvora smrtí vyhrožoval – sekyrou popraven jest. Nebo roku 1617 byla za živa pohřbena Ludmila Štěpánová pro porušení věrnosti manželské. V roce 1611 pro cizoložství byli odsouzeni k smrti Mikuláš- kuchař a Benedikt- řezník, ale na přímluvu sousedů byl trest změněn pod podmínkou, že celou ulici od borovnického mostu až na náměstí kameny vydláždí. Dále museli za pokání každou neděli státi v kostele s řetězem kolem krku. V roce 1940 byla při přestavbě silnice opravdu dlažba nalezena asi 130cm hluboko.

Po roce 1660 se obnovila i rychta v Borovnici, kde byl jen „osobní“ rychtář, tedy osoba určená vrchností jako její orgán. Osobním rychtářem v Borovnici byl od roku 1660 Matěj Martinů. Neměl sice největší grunt, ale vlastnil šenk (krčmu), pomohl si k penězům a grunt vykoupil a stal se tak osvobozen od roboty a jiných břemen. Během času bylo toto právo na mnoha rychtách prodáno a tak se stalo i v Borovnici. Od roku 1850 měly obce své volené starosty, radní a obecní zastupitelstvo.

V roce 1731 až 1738 byl rychtářem v Borovnici Jan Martinů. Zdá se, že by se dalo mluvit už o předcích rodu Martinovských, který pokračoval ve veřejných funkcích i v pozdějších letech.

V roce 1749 dostala obec Borovnice vlastní pečeť. Na pečeti byl obraz sv. Anny, letopočet 1748 a nápis „Gemrin desigil…des dorfes Worownic“ česky: (Pečeť obce Borovnice).

Borovnice v té době byla na jimramovské panství dosti velká osada, jak dokazuje dominikální fasse z roku 1750, kde se píše, že z Borovnice robotovalo 12 sedláků, 2 podsedníci a 4 chalupníci. Např. sedlák robotoval týdně 3 dny s dvojspřežím, podsedník 3 dny pěšky a chalupník 2 dny pěšky. Na celém panství bylo tehdy na vesnicích 42 sedláků. Je nutné připomenout, že na jimramovském panství nebyla robota tak tvrdá jako jinde a že byla vlastně náhradou za celoroční užívání pozemků, které jim nepatřily a za které neplatili.

V roce 1850 byla osada Kutiny zbavena vlastní správy, protože se dále nerozšiřovala a připojena k Borovnici.

Starostové obce

Přehled všech, co zastávali starostovský úřad v naší obci

Václav Martinovský 1850? - 1861
Josef Dvořák 1861 - 1867
Václav Hejtmánek 1867 - 1872
František Němec 1872 - 1879
Josef Musil 1879 - 1884
Jan Hejtmánek 1884 - 1892
Josef Kadlec 1892 - 1896
Adolf Kučera 1896 - 1904
Jindřich Novotný 1904 - 1907
Josef Pavliš 1907 - 1919
Adolf Lamplot 1919 - 1927
Jan Hejtmánek 1927 - 1943
Jaroslav Martinovský 1943 - 1946
Adolf Pavliš 1946 - 1948
Josef Vavřín 1948 - 1949
František Lorenc 1949 - 1960
Emil Neděla 1960 - 1971
Jiří Čípa 1971 - 1976
pod Jimramovem 1976 - 1991
MVDr. Josef Tobiáš 1991 - 1993
Jaroslav Matějů 1993 - 1998
Edvard Holeš 1998 - dodnes

Škola v Borovnici

První soukromí učitelé vyučovali ve svých chalupách. Učitel Vinkler počal učit v pazderně, patřící k usedlosti č. 53, Nástupci pak v chalupě č. 37. V roce 1806 vyšetřil poměry krajský školní komisař a nařídil stavbu nové školy. Ještě téhož roku bylo navezeno kamení a 25. 9. 1807 byla stavba dokončena. Vyučovat se v ní začalo 2. 11. 1807. Budova byla dřevěná s podezdívkou a byt učitele měl pouze jednu světnici. V roce 1881 byla stará dřevěná škola zbourána a na jejím místě postavena dvoutřídní jednopatrová škola. V roce 1882 byly předána k užívání. Celý stavební náklad byl hrazen z výtěžku obecního lesa. V letech 1919 a 1920 byla provedena přístavba a celková oprava školy. Takto opravená sloužila svému účelu až do roku 1973, kdy byla provedena generální oprava. Zakrátko potom byla škola v Borovnici zrušena. V současné době je v budově zřízen obecní úřad a čtyři bytové jednotky.

Kostel a kaple v Borovnici

V dubnu roku 1886 bylo započato se stavbou evangelického kostela na pozemku darovaném prvním kurátorem a zakladatelem sboru Františkem Martinovským. Kostel postavil stavitel Veselský z Poličky. Je 15,5 m dlouhý a 8,5 m široký, s věží původně dřevěnou, která byla v roce 1913 nahrazena věží zděnou 25 m vysokou. 15. srpna 1886 byl kostel dostavěn a odevzdán věřícím k užívání. U kostela je církevní hřbitov, založený v roce 1886.

Již v roce 1714 se hovoří o katolické kapli, která byla u naší obce.Tato kaple byla při rušení kostelů v době josefínské v roce 1790 zbourána. V roce 1900 byla z milodarů věřících postavena kaple nová a zasvěcená sv. Anně. Stojí na místě zděné světnice po vyhořelém statku p. Lidmily v roce 1888.

Některé další události z konce 19. a začátku 20. století V roce 1889 založen sbor dobrovolných hasičů. 16.12.1894 zřízen poštovní úřad v č.p. 1. Vede jej Josefa Novotná, dcera rolníka Jindřicha Novotného č.p. 53.

Padlí a nezvěstní vojáci ze světové války

Buchta Josef č.p. 76 nezvěstný po bojích v Karpatech
Bureš Josef č.p. 15 padl na ruské frontě
Hejtmánek Emil č.p. 34 zemřel v nemocnici v Brně po zranění
Hejtmánek Fr. č.p. 38 padl v Itálii
Jelínek Frant. č.p. 8 nezvěstný na ruském bojišti u Zlaté Lípy
Jira Vincenc č.p. 40 padl v Itálii
Kuda Josef č.p. 19 zemřel v nemocnici po zranění
Lamplot Jan č.p. 25 zemřel v nemocnici v Haliči
Rajzner Josef č.p. 82 nezvěstný z Itálie
Roušar Jaroslav č.p. 67 padl v Rusku u Volhy Stodryjenské
Slezák Adolf č.p. 63 padl v Karpatech
Šauer Adolf Kutiny nezvěstný z Ruska
Štaud Josef č.p. 43 zemřel na Sibiři
Vosinek Frant. Kutiny nezvěstný ze Srbska
Votava Adolf č.p. 10 nezvěstný z Itálie

Datované události

1921
- léto bylo neobyčejně teplé a suché. Řeka docela vyschla a ve většině studní nebyla voda. V lesích se rozmnožila zhoubná mniška. Otavy se vůbec nesklízely a v půli srpna bylo po žních. Nikdo tak suchého roku nepamatoval.

1923
- dne 8. 10. byl odevzdán do veřejného užívání telefon do Jimramova.

1924
- dne 6. 6. byla zavedena pravidelná autobusová doprava Polička – Borovnice – Jimramov – Nové Město, kterou provozoval p. Jan Pleský , poštmistr v Jimramově. Autobus projížděl obcí 4x denně.
- zřízen telefon do Sněžného

1925
- postavena vodní nádrž u č.p. 53
- pan Jar. Martinovský pronajal svůj statek p. Boháčkovi ze Sněžného a p. Zelenému z Rokytna

1926
- první rádio, Josef Soukup, řídící učitel, si pořídil čtyřlampový radiopřijímač
- dne 17. 7. se zastřelil v bytě loveckou puškou Jar. Martinovský, náměstek starosty obce, předseda školní rady, starosta Sokola, člen okresní správní komise, člen mnoha vlasteneckých spolků a mecenáš obce Borovnice.

1928
- ustavující schůze Občanské záložny. Ředitelem zvolen Lamplot Adolf č.p. 25.

1929
- není pamětníka tak tuhé zimy, mrazy až –33 °C. Zvěř hyne mrazem a hladem. Ve škole v kalamářích zamrzá inkoust a voda ve džbánech. Ještě v březnu mrazy – 25 °C a v dubnu – 15 °C.

1931
- dne 14. 8. dokončena elektrifikace obce Západomoravskými elektrárnami.

1949
- obec přidělena k MNV Polička.

1950
- zabaven ředitelstvím ČsSS v Bystrém statek Miloše Martinovského včetně polností a inventáře. Prvním správcem byl Josef Hejtmánek č.p. 88.
- zabaven mlýn č.p. 24 Východočeskými mlýny Pardubice. Vedením pověřen Josef Zita.
- zabaven hostinec p. Vojtíška č. p .44, řeznictví p. Novotného č.p. 32 atd.

1979
- provedena generální oprava kulturního domu a pohostinství.

1984
- postavena nová prodejna smíšeného zboží.

Ale to už se dostáváme vlastně do současnosti a dění v obci si každý z nás alespoň trochu pamatuje. Někdo 20 let, někdo 50 let, někdo i více. A tak o dalších novějších akcích nebudeme mluvit. To už by nebyla historie.

Přehled počtu obyvatel

Rok 1790 1840 1880 1900 1921 1930 1950 1980 1991 1994
Počet obyvatel 442 529 565 558 524 478 383 273 225 213
Rok200920112014
Počet obyvatel185186183

Autor textu: Jan Jelínek

Změněno 5.11.2O14 Oficiální stránky obce Borovnice. Autor: Jiří Holeš